Druhy koroze kovů

  • ucelené a rozšířené informace k tomuto tématu včetně obrazové dokumentace naleznete v souboru ve formátu .PDF – TADY

Rovnoměrná (plošná) koroze

Při tomto typu koroze dochází ke stejnosměrnému rozpouštění kovu po celém napadeném povrchu. Vyskytuje se v systémech s homogenním povrchem kovu a homogenním prostředím (teploty a koncentrace všech složek prostředí i kovu jsou na jejich vzájemném rozhraní vyrovnané).

Důlková koroze

Jedná se o nerovnoměrný typ koroze. Poměr hloubky k šířce napadené plochy je malý. Pokud vznikají mělké důlky na rozměrné ploše mluvíme o důlkové korozi, pokud vznikají shluky důlků na korozně nenapadnuté povrchu jedná se o korozi skvrnitou.

Štěrbinová koroze

Vzniká v místech, kde je odděleno malé množství kapaliny, v prostředí kapiláry nebo štěrbiny (mezi dvěma plechy spojenými nýty, šrouby nebo bodovými svary, pod podložkami, těsněními, pod nekovovými úsadami, pod korozními produkty, pod povlaky, které ztratily adhezi ke kovu). Štěrbinovou korozi podporuje přítomnost chloridových a fluoridových iontů. Tyto složky se mohou uvolňovat i např. z těsnících materiálů a intenzifikovat tak korozní proces. Štěrbinová koroze se týká především kovů, které vytvářejí pasivní vrstvu.

Bodová koroze (pitting)

K tomu druhu napadení dochází především u materiálů, které jsou schopné vytvářet v daném korozním prostředí tenkou kompaktní vrstvu oxidů tzv. pasivní vrstvu (např. korozivzdorná ocel, hliník, ale i železo a měď). Jedná se o lokalizovaný korozní děj, při kterém vznikají na kovovém povrchu hluboké důlky a okolní povrch zůstává bez pozorovatelného napadení. V místech vzniku důlku může dojít až k perforaci materiálu.

Selektivní koroze

Selektivní koroze je přednostní rozpouštění některé ze složek slitiny jejíž přítomnost je v kovu žádoucí. V místě napadení je přilehlá oblast kovu ochuzována o korodující složku, dochází ke strukturním změnám krystalové mřížky a tím pádem k rozrušení povrchu a zhoršení mechanických vlastností. Selektivní koroze může být homogenní rovnoměrná (ve slabě kyselých vodách, při běžné teplotě) nebo lokalizovaná (v neutrálních a slabě alkalických vodách s vysokým obsahem solí, při zvýšené teplotě).

Koroze v důsledku koncentračních článků

Koroze v důsledku koncentračních článků vzniká, pokud je povrch kovu v kontaktu s nehomogenním korozním prostředím. Nejčastěji jsou články v důsledku různého přístupu vzdušného kyslíku k povrchu oceli, který je v kontaktu s neutrálními vodnými roztoky. Koncentrační články se často podílí i na dalších druzích koroze (koroze štěrbinová, bodová atd.)

Mezikrystalová koroze

Mezikrystalová koroze se nejčastěji objevuje u korozivzdorných ocelí (vzniká při svařování). Je způsobena snížením obsahu chromu na hranicích zrn korozivzdorných ocelí. Toto ochuzení může být způsobeno jejich ohřevem v rozmezí teplot 500 – 800 °C, při kterém dochází k precipitaci karbidů chromu. V oblastech se sníženým množstvím rozpuštěného chromu dochází k přednostní korozi. Interkrystalická koroze je velmi nebezpečná, jelikož zrna ztrácejí soudržnost a materiál mechanickou pevnost, aniž by došlo k pozorovatelné vzhledové změně. Druhem mezikrystalové koroze je také nožová koroze stabilizovaných korozivzdorných ocelí a exfoliace (koroze po vrstvách) hliníkových slitin.

Korozní praskání

Praskání vyvolané prostředím je kombinované působení tahového namáhání a korozního prostředí na kov. Trhliny často vycházejí z místa lokálního porušení pasivní vrstvy (např. bodové koroze) a šíří se buď po hranicích zrn nebo napříč zrny. Druhem korozního praskání je také praskání vyvolané vodíkem a korozní únava. Klasickým příkladem korozního praskání je tzv. louhová křehkost ocelí. Docházelo k ní v parních kotlích z uhlíkové oceli, pro které byla voda alkalizována k potlačení rovnoměrné koroze (pH > 9). V místech nýtovaných spojů se hydroxid přehřátím zkoncentroval a tahově namáhané nýty praskly, což způsobilo výbuch kotle.

Erozní koroze

Tento typ koroze vzniká v rychle proudícím prostředí. Příčinou je erozní porušování pasivní nebo jiné ochranné vrstvy kovu. Účinek erozního působení je zvyšován přítomností pevné nebo plynné fáze v proudící kapalině. Pokud je prostředí elektrolyticky vodivé, dochází ke zvýšení koroze kovových materiálů i za podmínek, kdy intenzita vlastního mechanického poškozování je velmi malá. Je to dáno tím, že většina kovů vděčí za svoji korozní odolnost pasivitě, tedy existenci povrchové vrstvy korozních produktů, která potlačuje anodické rozpouštění.

Galvanická koroze (koroze působením galvanických makročlánků)

Tento typ koroze závisí na geometrickém uspořádání a vodivosti elektrolytu. Galvanickou korozi můžeme rozdělit na BIMETALICKOU korozi a korozi V DŮSLEDKU KONCENTRAČNÍCH ČLÁNKŮ.

Bimetalická koroze

Kovy jsou pevné krystalické látky se značnou tepelnou a elektrickou vodivostí. Podle vzrůstající afinity vázat kyslík rozdělujeme kovy na ušlechtilé (zlato, platina), poloušlechtilé (měď, cín, nikl…) a neušlechtilé (železo, zinek, hořčík, hliník…). Seřadíme-li tyto prvky podle svých standardních potenciálů vznikne elektrochemická řada napětí, tzv. Beketovova řada kovů.